Jak manipulovat s osobou s omezenou hybností?

Otáčení na lůžku, vstávání do sedu, bezpečný sed

Manipulace s osobou s poruchou hybnosti

Manipulace s osobou s poruchou hybnosti může být fyzicky namáhavá a může způsobit ošetřujícímu zdravotní problémy, pokud nejsou dodržovány správné zásady. Níže uvedená doporučení mohou pomoci pečujícím osobám usnadnit práci s imobilními klienty.

Základní pravidla:

  • V žádném případě netahejte pečovaného za ruce – hrozí vykloubení ramen.
  • Správný úchop je za celá bedra, následně švihem k sobě posunout.
  • Správný postoj – nepředklánějte se! Rozšiřte postoj a pokrčte kolena, kterými se zapřete o postel.
  • Horní končetiny ošetřovaného se snažíme umístit za tělo (nikoliv před něj jako u stabilizované polohy) – lépe se tím rozvine hrudník.
  • Důležité je během jakékoliv manipulace klidné vysvětlování – co máme v úmyslu dělat, jaký pohyb bude následovat a co má nebo nemá dělat.
  • Ošetřovaný bude lépe spolupracovat, zmenší se i jeho strach a tím nám usnadní práci.

Základní a jednoduchou pomůckou k ulehčení práce je tzv. PONÁŠKA či POLOHOVAČKA. Tento nástroj má široké využití.

Jak ponášku/polohovačku vytvořit?

  • prostěradlo nebo pruh pevného flanelu, který složíme na široký pruh
  • speciální podložka, kterou lze koupit ve zdravotnických potřebách
  • pruh prostěradla či látky položíme do postele pod ošetřovaného (od poloviny stehen až po lopatky)
  • pruh by měl být o něco delší, než je šířka lůžka
  • pro manipulaci s ošetřovanou osobou je vhodné přítomnost dalších 2 lidí, kteří s ním budou posouvat po lůžku, dle potřeby.

Přesun ošetřovaného – ponášku uchopí pevně 2 osoby (každý z jedné strany lůžka) co nejblíže těla ošetřovaného, v místě stehen a u lopatek. Obě osoby zároveň nadzvednou ponášku, tím vznikne jakoby kolébka a posune se s ošetřovaným požadovaným směrem.

Přetáčení ošetřovaného na bok – za pomocí ponášky zvládne i jedna osoba. Pomocí tahu k sobě a mírného nadzvednutí ponášky vzhůru ošetřovaného otočíme z lehu na zádech na bok. Současně ho zády přitáhneme blíže ke kraji, aby vznikl na posteli prostor pro pokrčené nohy. Poté ještě upravíme položení pánve, a to do středního postavení nebo mírného přetočení vpřed.

Otáčení na lůžku

  • Přesuneme jednu pokrčenou dolní končetinu přes druhou nataženou dolní končetinu (ploska pokrčené končetiny se přemístí přes koleno natažené).
  • Opřeme chodidlo pokrčené nohy o lůžko vedle kolena natažené nohy a provedeme pasivní přetočení celého trupu i končetin na bok.
  • Úchop pro otočení je za vzdálenější ramenní kloub a za pánev na straně pokrčené dolní končetiny.
  • Postupně otáčíme horní a dolní část těla.
  • Základní polohou je leh na zádech, obě dolní končetiny jsou pokrčené a opřené chodidly o postel.
  • Vyzveme ošetřovaného, aby otočil pokrčené dolní končetiny na bok, na který jej chceme otočit, a je-li potřeba, tak mu pomůžeme.
  • Následuje otočení hlavy, aby ošetřovaný viděl, kam jej otáčíme.
  • Nakonec mu dopomůžeme otočit horní trup úchopem za horní část lopatky a rameno.
  • Pokud je leh na boku konečnou polohou, upravíme ještě nohy tak, aby svrchní měl pokrčenou a spodní nataženou.
  • Při otáčení na bok stůjte na straně, kam budete nemocného přetáčet, utvoříte svým tělem před nemocným zábranu proti pádu.
  • Někdy postačí posunout nemocného po lůžku co nejvíce vlevo, pokud budeme přetáčet doprava, a teprve potom provést zamýšlený pohyb. Utvoříte před nemocným velkou volnou plochu lůžka.
  • Pokud ani to nepomůže, zkuste odvést pozornost ošetřovaného – např. slovně nebo mu dejte mačkat míček.

Pokud ošetřovaný zvládá pohyb již sám, nikdy jej za něj nedělejte, veďte ho k samostatnosti. Tím také udržíte ošetřované v kondici, zvýšíte jim sebevědomí a zlepšíte jejich soběstačnost v rámci lůžka. Vaše nadměrná pomoc by naopak mohla ošetřovanému uškodit, stane se z něj tzv. „ležák“ a sebe „přikováte“ k jeho lůžku.

Proto NEPŘECEŇUJTE, ale ani NEPODCEŇUJTE ošetřované osoby.

Vstávání do sedu

Sed je důležitá poloha, nejen pro lepší komunikaci s okolím. Také jej využijeme při stravování, osobní hygieně, stolních hrách apod. Pokud to zdravotní stav ošetřovaného dovolí, umožněte i jemu sed, zkvalitníte tím jeho život. Obohatíme jeho svět o výhled z okna, možnost četby, hraní her i lepší komunikaci s rodinou. Díky umístění na invalidní vozík umožníme ošetřovanému také pohyb po bytě.
  • Ošetřovaného otočíme na bok, dolní končetiny pokrčené v kolenou mu sesuneme z okraje lůžka k zemi. Úchopem za ramena jej zvedneme do sedu.
  • Používáme správný postoj (pokrčená kolena zapřená o postel) a pracujeme celým tělem.
  • Pokud máme polohovací lůžko, lze ošetřovaného (např. k jídlu) posadit jen posunem po lůžku co nejvýš a zvednutím horní části postele (podhlavníku).
  • Při aktivním posazování vyžadujeme spolupráci pacienta: aktivní otočení na bok, pokrčení dolních končetin v kolenou a kyčlích a jejich přitaženi k břichu.
  • Následuje sesunutí dolních končetin z lůžka.
  • Důležitá je opora rukou, kdy se ošetřovaný spodní rukou (resp. loktem) vzepře o lůžko a vrchní rukou se vzepře o lůžko dlaní (popř. rukou sevřenou v pěst).
  • Následuje napřímení trupu a otočení těla do vzpřímeného sedu.
  • Při manipulaci dbáme na to, abychom neprováděli pohyb za ošetřovaného (snažíme se o co největší aktivitu jeho samotného). My ho pouze jistíme, aby nedošlo k přetočení zpět na záda nebo k podklesnutí rukou při odtlačování se od lůžka.
  • Sedaní můžeme brát jako posilování končetin.
Stabilní sed je takový, kdy celá stehna sedí na lůžku. Pokud je potřeba upravíme ošetřovaného do této polohy. Přesunutím váhy z jedné půlky hýždí a nadlehčením druhé získáme možnost posunutí, jak vpřed, tak vzad.

Přesunutí ošetřovaného na židli

  • Jednu svou pokrčenou nohu umístíme mezi dolní končetiny sedícího ošetřovaného, přitáhneme jej obejmutím na sebe (úchop za bedra) a přesuneme na židli.
  • Při přesunutí na nohu můžeme využít pomůcky – např. velkou osušku nebo prostěradlo, které vedeme za zády ošetřovaného, uchopíme po obou stranách co nejblíže ošetřovanému a využijeme jako pomocníka při zvednutí a přesunu.

Bezpečný sed

  • Pro stabilní sed je vhodné využít křeslo s opěrkou pro záda i ruce. Křeslo by mělo mít správnou výšku (nohy by měly svírat pravý úhel).
  • Pokud ošetřovaný neudrží samostatně v sedu stabilitu, můžeme jeho bezpečí a komfort zajistit pomůckami, jako je např. stolička pod dolní končetiny, hlavně tedy pokud nedosáhne na zem. Můžeme před něj dát stolek, o který si opře ruce.
  • Pokud ošetřovaný ztrácí rovnováhu a padá, můžeme ho zajistit polštářem nebo dekou smotanou do válců. Takto připravenou pomůcku lze využít:
    • jako podporu z boku, na který se kácí, popř. pod hýždí na straně, na niž padá,
    • jako oporu zad,
    • při sedu na posteli, pokud dochází k sesuvům dolů – ošetřovaného zajistíme tak, že mu válec dáme mezi chodidla a pelest postele.
  • Poloha sedu je pro zdraví ošetřovaného velmi prospěšná, a to z několika důvodů:
    • posiluje se vnitřní (hluboký) stabilizační svalový systém kolem páteře
    • zároveň se zapojují břišní svaly pro udržení stability
    • plně se využívá kapacita plic – tím se předchází zápalu plic
    • sed je zároveň prevencí proti vzniku proleženin, které u dlouhodobě ležících osob hrozí

Doporučení

Zamezit otokům vzniklých dlouhodobým sedem lze několika metodami. Ve zdravotnických potřebách si můžete zakoupit pomůcku pro tyto účely. Pokud však chcete levnější variantu, pořiďte plavací nafukovací kruh, který nafouknete pouze do poloměkka a vložíte jej pod hýždě ošetřovaného. Můžete jej naplnit i vodou a umístit do pratelného potahu. Dbáme však na to, aby se nafukovací uzávěr nedotýkal žádné části těla ošetřovaného a nevznikl tak otlak.