Péče poskytovaná rodinným příslušníkem v domácím prostředí je náročná psychicky i fyzicky. Rodinní pečující jsou vystaveni dlouhodobému stresu, který má často negativní vliv na jejich duševní zdraví. Může také narušovat vztah k opečovávané osobě i celkově zhoršit rodinné vztahy. Aby k tomu nedocházelo, měl by si pečující stanovit své limity. Péče o druhého nesmí být sebeobětováním.
Přehlížení symptomů přetíženosti a vyčerpání může vést až k syndromu vyhoření, kdy se může frustrace pečujícího obrátit proti pečované osobě.V některých případech může tato frustrace nebo jiné faktory jako nedostatečná úcta, špatné mezilidské vztahy, honba za majetkem bohužel vyústit až do takové podoby, kdy se pečující uchýlí k určité formě zneužívání či týrání opečovávané osoby. Zneužívání může mít několik různých podob:
- Fyzické týrání (ublížení na zdraví, životě, špatné podání medikace, omezování pohybu).
- Citové a psychické týrání (vyhrožování, zastrašování, snižování sebeúcty, ponižování, omezování kontaktů, sociální izolace).
- Hmotné zneužívání (nezákonné nebo nečestné zneužívání nebo používání prostředků a zdrojů opečovávaného, vyžadování odměn). Až v 38 % případů týrání seniorů se jedná právě o hmotné zneužívání.
- Vědomé či nevědomé zanedbání ošetřovatelských povinností, s cílem vědomě či nevědomě způsobit fyzickou nebo psychickou újmu (nedostatek potravy, tepla, medikace, hygieny či izolace seniora v jednom pokoji atd.). Až v 29 % případů týrání seniorů se jedná o zanedbávání. Projevem zanedbávání mohou být proleženiny, nevysvětlitelná zranění, podání nepatřičných léků, ztráta váhy, špinavé oblečení, zápach, neklid seniora atd.
- Sexuální obtěžování (nekontaktní – voyerismus, slovní obtěžování a kontaktní doteky na intimních místech opečovávaného atd.).
- Systémové týrání – druhotné ponižování (nerespektování rozhodnutí opečovávaného, neinformovanost, neumožnění rozhodnout se atd.).
Týrání a zanedbávání opečovávaného ze strany pečujícího mohou spustit choroby pečovaného a jejich projevy, např. opakování slov a vět, problematické chování způsobené nemocí, neustálá chůze, bloudění apod. To vše znamená pro pečující osobu zátěž. Pečující nemusí mít také vždy podporu, může mít finanční potíže atd., což jsou faktory, které se mohou na vztahu k pečovanému negativně podepsat.
Je třeba seniory podporovat v udržení samostatnosti, včetně té ekonomické a naučit je vymezovat se proti nevhodnému chování. Stud za to, že si nechci stěžovat, že mi někdo ubližuje, ač je to osoba velmi blízká, není na místě. Špatné zacházení se nezmění samo od sebe. Čekat na nápravu je zbytečné. Je zapotřebí obrátit se o pomoc buď v rámci rodiny, nebo na dobře fungující instituce jako jsou linky důvěry či přímo Policie ČR, které zajistí anonymitu týraného.